ECB – další uvolňování a japonský scénář?
Už to vypadalo, že Evropská centrální banka (ECB) nakonec
přistoupí i možná tento rok ke zvyšování klíčové refinanční úrokové sazby z
0 (drží na 0 od března 2016). Nicméně
tento týden, jako následek snížené makro projekce pro růst a inflaci,
přistoupila k posunutí tzv. forward guidance, tj. odhad zvyšování sazby původně
v září tohoto roku se odkládá na 2020. Dále pak rozhodla o poskytnutí další
série stimulů ve formě půjček bankovnímu sektoru s dvouletou splatností (od září 2019 do března
2021), tzv. TLTROs 3 (targeted long-term refinancing operations). Očekávaný
ekonomický růst by snížen na 1,1% z 1,7% a inflace na 1,2% z 1,6%. Pohlédněme
na vývoj refi sazby od roku 2000:
Podobně OECD snížila odhad globálního růstu produktu na 3,3%
z 3,5% z důvodu nevyřešené obchodní války, zpomalování Číny a “křehké”
ekonomiky eurozóny. Úroky jsou tak globálně buď 0 nebo stále velmi nízko a
otázkou je, jaké budou mít monetární autority nástroje, objeví-li se z ničeho
nic krize (jejíž příchod/ načasování neumí nikdo v reálu bezpečně odhadnout
dopředu). Jak naznačil zde v USA John C. Williams, prezident newyorské pobočky
Fedu, pak záporné sazby mohou být řešením. No minimálně nic pěkného pro bankovní sektor a dluhové investory,
potažmo ekonomiku.
S nízko růstovo-inflačním prostředím a dlouhotrvající
uvolněnou monetární politikou ECB se jistě nabízí otázka, zda se nejedná o
podobný vývoj Japonska 90. let? Tato krize v Japonsku, po periodě
závratného optimismu 80. let, nekontrolovatelného růstu aktiv, převážně
nemovitostí a akcií spojeného s nadměrným zadlužováním, v konečném
důsledku vyústila, jak už to bývá a vždy bohužel bude, k prasknutí bubliny
a nutnosti státních intervencí z důvodu počátečního otálení. Od 90. let země vycházejícího slunce bojuje s
rozsáhlým veřejným dluhem a záproným či blízko nuly inflačním vývojem. Minulý
rok byl japonský dluh k HDP na 238% a od 1994 byl růst nominální inflace do
dneška záporný polovinu času. Ti co tvrdí, že akcie nakonec v delším období jen
rostou, tak jako důkaz, že to nemusí být pravda ani za 30-ti leté období u
Nikkei 225 japonského akciového indexu:
V tuto chvíli však, i když se může vývoj zdát podobný, tak
japonská inflace nedosáhla inflačního cíle BOJ 2% od roku 1993 (vyjímka pak v
souvislosti se zvýšením spotřební daně v
2014) a země zažila 12 deflačních období od roku 1991. Naopak eurozóna se
vyhla deflaci a doposud nic nehrozí, že by ji zaznamenala. Podobně vládní dluh
je kolem 86% HDP, níže od roku 2014 o téměř 6 procentních bodů. Evropští lídři
v čele s pohotovou a kvalitní prací ECB (kudos teamu Maria Draghiho) byli
prozatím mnohem důslednější než japonští.
Čas však jistě ukáže. V daný moment však lze očekávat u úrokových sazeb jak se v angličtině říká “lower
for longer”, tj. níže v delším horizontu a to jistě stimuluje tzv. carry
obchody, kdy si investoři půjčují v měně s nižší sazbou a investují do měny
země s vyšší. To je patrné i na posledním vývoji eura vůči americkému dolaru v
posledních měsícíh. Závěrem se tedy pojďme podívat na trajektorii ceny
kontraktu na euro zde na chicagské burze CME Group za posledních 12 měsíců (SOL
Trader, denní data):
Komentáře
Okomentovat