ECB – další uvolňování a japonský scénář?


Už to vypadalo, že Evropská centrální banka (ECB) nakonec přistoupí i možná tento rok ke zvyšování klíčové refinanční úrokové sazby z 0  (drží na 0 od března 2016). Nicméně tento týden, jako následek snížené makro projekce pro růst a inflaci, přistoupila k posunutí tzv. forward guidance, tj. odhad zvyšování sazby původně v září tohoto roku se odkládá na 2020. Dále pak rozhodla o poskytnutí další série stimulů ve formě půjček bankovnímu sektoru  s dvouletou splatností (od září 2019 do března 2021), tzv. TLTROs 3 (targeted long-term refinancing operations). Očekávaný ekonomický růst by snížen na 1,1% z 1,7% a inflace na 1,2% z 1,6%. Pohlédněme na vývoj refi sazby od roku 2000:



Podobně OECD snížila odhad globálního růstu produktu na 3,3% z 3,5% z důvodu nevyřešené obchodní války, zpomalování Číny a “křehké” ekonomiky eurozóny. Úroky jsou tak globálně buď 0 nebo stále velmi nízko a otázkou je, jaké budou mít monetární autority nástroje, objeví-li se z ničeho nic krize (jejíž příchod/ načasování neumí nikdo v reálu bezpečně odhadnout dopředu). Jak naznačil zde v USA John C. Williams, prezident newyorské pobočky Fedu, pak záporné sazby mohou být řešením. No minimálně  nic pěkného pro bankovní sektor a dluhové investory, potažmo ekonomiku.

S nízko růstovo-inflačním prostředím a dlouhotrvající uvolněnou monetární politikou ECB se jistě nabízí otázka, zda se nejedná o podobný vývoj Japonska 90. let? Tato krize v Japonsku, po periodě závratného optimismu 80. let, nekontrolovatelného růstu aktiv, převážně nemovitostí a akcií spojeného s nadměrným zadlužováním, v konečném důsledku vyústila, jak už to bývá a vždy bohužel bude, k prasknutí bubliny a nutnosti státních intervencí z důvodu počátečního otálení.  Od 90. let země vycházejícího slunce bojuje s rozsáhlým veřejným dluhem a záproným či blízko nuly inflačním vývojem. Minulý rok byl japonský dluh k HDP na 238% a od 1994 byl růst nominální inflace do dneška záporný polovinu času. Ti co tvrdí, že akcie nakonec v delším období jen rostou, tak jako důkaz, že to nemusí být pravda ani za 30-ti leté období u Nikkei 225 japonského akciového indexu:



V tuto chvíli však, i když se může vývoj zdát podobný, tak japonská inflace nedosáhla inflačního cíle BOJ 2% od roku 1993 (vyjímka pak v souvislosti se zvýšením  spotřební daně v 2014) a země zažila 12 deflačních období od roku 1991. Naopak eurozóna se vyhla deflaci a doposud nic nehrozí, že by ji zaznamenala. Podobně vládní dluh je kolem 86% HDP, níže od roku 2014 o téměř 6 procentních bodů. Evropští lídři v čele s pohotovou a kvalitní prací ECB (kudos teamu Maria Draghiho) byli prozatím mnohem důslednější než japonští.

Čas však jistě ukáže. V daný moment však lze očekávat  u úrokových sazeb jak se v angličtině říká “lower for longer”, tj. níže v delším horizontu a to jistě stimuluje tzv. carry obchody, kdy si investoři půjčují v měně s nižší sazbou a investují do měny země s vyšší. To je patrné i na posledním vývoji eura vůči americkému dolaru v posledních měsícíh. Závěrem se tedy pojďme podívat na trajektorii ceny kontraktu na euro zde na chicagské burze CME Group za posledních 12 měsíců (SOL Trader, denní data):


 Upozornění:  Nejedná se o investiční doporučení, článek má jen a pouze vzdělávací charakter. Obchodování instrumentů ať již burzovních nebo mimoburzovních s sebou nese potenciální velké riziko, nejen výnos a není vhodné pro každého.  Rozhodnutí obchodovat je odpovědností každého jednotlivce a jedině on/ ona sám(a) nese za svá rozhodnutí plnou odpovědnost. Nikdy se nepouštějte do obchodů, jejichž podstatě plně nerozumíte. Minulé výnosy nejsou garancí výnosů budoucích.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kdy přijde recese a restart výprodejů na amerických akciích?

Jak poznat validitu trading strategie?

Je dobré nakupovat akcie na maximech?