Tenký led obchodní války

Tento týden Donald J. Trump potvrdil zavedení dalších cel a to 10% na 200 miliard čínských vývozů do USA (celkově nyní 250 mld, cca polovina exportů ekonomiky do Spojených států). Důvodem je přinutit Čínu nastolit spravedlivější podmínky v zahraničním obchodě, nikoli založené na údajné manipulaci měny, porušování pravidel duševního vlastnictví, a podobně. S ohledem na to, že Čína zřejmě nebude dlouho připouštět žádná porušování a Trumpova administrativa bude neústupná v žádosti o strukturální změny, tak volatilita je jistá do doby, než k negociačním dohodám dojde. Ministr financí Steve Mnuchin pozval zástupce čínské vlády do Washingtonu DC na jednání na 27-28.9. a bude zajímavé sledovat, zda k němu dojde po potvrzení extra cel. Čína již reagovala odvetou 5-10% cel na 60 miliard USD importů z USA  s účinností 26. září. Teď co se týče jen čistě cel, Čína samozřejmě nemá moc šancí, jelikož existuje značný nepoměr mezi tím kolik vyváží do Spojených států a kolik amerických statků dováží. To znamená možné další metody jako restricke na dodávky materiálů US firmám v Číně, které však spíše povedou k problémům v domácí zaměstnanosti, a tak dále. Tak či onak existuje ohrožení ekonomického růstu nejen v Číně a USA, ale s ohledem na propojenost všeho se vším celosvětově.

V ekonomické historii neměly obchodní války vítězů a jejich zastánci jako merkantilisté v 18-19. století skončili neúspěšně. Podobně Smoot-Hawley clům v 1930 zde v USA je připisován mnoha ekonomy výrazný podíl na vypuknutí Velké hospodářské krize globálně, a tak dále. Obchodní války vedou k narušování investičních plánů firem, zvyšujícím se nákladům v nabídkovém řetězci a poklesům korporátních zisků, které nemusí nutně vést hned k poklesům cen jejich akcií,  jelikož vývoj je krátkodobě slabě korelován a existují zpoždění reakcí (S&P 500 index světle modře a firmení zisky černě v posledních letech):

Podobně je to pak s narušením důvěry spotřebitelů. Obojí však není doposud na pořadu dne, tak říkajíc, jelikož i přes nastolování cel se optimismus firem a spotřebitelů v USA pohybuje na vysokých úrovních. Trhy byly jistě povzbuzeny rovněž faktem, že americká cla jsou „jen 10%“ oproti původně signalizovaným 25%, čínská strana neodvolala negociační jednání, a tak dále.

Co je však pozitivní, že situace, zdá se, vede k vyjednávání bilaterálních dohod v mezinárodním obchodě mezi USA a Kanadou, EU, Japonskem a také Číná oznímila plán redukovat importní omezení pro své další obchodní partnery (již snížila cla na řadu spotřebitelských dovozních statků v červenci).  Jako baseline scénář je tedy to, že postupně tak dojde také k dohodě mezi USA a Čínou.

Jedním z velkých vítězů po odblokování překážek Čínou může být Japonsko, kde akciový index Nikkei 225 je stále 40% pod maximem před téměř 30 lety. Zajímavě v tento měsíc můžeme být svědky zajímavého uptrendu na japonském indexu a tak se pojďme závěrem podívat na populární kontrakt na Nikkei 225 (verze v jenové denominaci) a jeho poměrový spread s mini S&P 500 ES kontraktem na burze v Chicagu v posledních měsících (SOL Trader, denní data):

Upozornění:  Nejedná se o investiční doporučení, článek má jen a pouze vzdělávací charakter. Obchodování instrumentů ať již burzovních nebo mimoburzovních s sebou nese potenciální velké riziko, nejen výnos a není vhodné pro každého.  Rozhodnutí obchodovat je odpovědností každého jednotlivce a jedině on/ ona sám(a) nese za svá rozhodnutí plnou odpovědnost. Nikdy se nepouštějte do obchodů, jejichž podstatě plně nerozumíte. Minulé výnosy nejsou garancí výnosů budoucích.