Martin ekonom/ quant/ travel

Každý den přicházejí informace, že stávající pokles indexu S&P 500 již oceňuje plně recesi ekonomiky v 2023 a nebo, že trh musí jít da lších 10% minim álně níže, aby měl v sobě zakomponován očekávání ekonomické krize. Jistě velmi matoucí, že? Také, jistě si můžeme všimnout každodenního příchodu někoho nového (naposledy bývalý ekonom SEC), kdo předpovídá ekonomickou krizi. Je nutné si uvědomit, že americké centrální bance vyhovuje stávající korekce akciového trhu (vesrsus Fed put opce ještě nedávno), jelikož nižší kapitalizace tlačí na firmy k omezování poptávky po práci, která je více jak dvojnásobně vyšší než nabídka práce uchazeči a existují silné tlaky na růst mezd (nákladově tlačená inflace). Rovněž pomocí redukce efektu bohatství se snižuje poptívka v ekonomice.To vše bez toho aniž by se museli razantně zvyšovat sazby / redukovat bilance Fedu. Sta čí takzvaný „jawboning “. Odhady zisku na akcii firem v indexu jsou stále rostoucí a pokles trhu je tak dán redukcí ve valuaci.  

Poté co americká centrální banka přistoupila ke zvýšení Fed funds sazby o 0,5 procentního bodu (nejv íce od 2000) do p ásma 0,75 – 1%, trh ům se na chvíli ulevilo. Ostatně, spekulovalo se i o navýšních o 0,75 procentn ích bodů, což předseda Fedu Jerome Powell prozatím popřel, že by bylo v plánu. Od června má být pak započata msíční redukce bilance Fedu o 30 mld vl ádních dluhopisů 17,5 mld hypotečních bondů a od září dvojnásobek těchto částek. Dalo by se označit za velmi konzervativní. Nicméně, nejistota existuje, jak dlouho bude muset banka utahovat než se jí podaří zredukovat vyšší inflaci a zda nebude zapotřebí dostat ekonomiku do recese pro dosažení tohoto cíle. Realita je, že pro inženýring „jemného přistání“ slouží nástoroje monetární politiky spíše jako kladivo než jako skalpel, který by pro toto bylo potřeba. Navíc cílují jen poptávkou stranu, kdežto stávající inflační tlaky jsou dány převážně nabídkovými šoky a do jisté míry také předeškým fanatismem „all in“ zelených politik