Martin ekonom/ quant/ travel

Finanční média v poslení době hodně diskutují zpomalování růstu ekonomik a možné přetrvávání vyšších inflačních tlaků a co vše může přerušit růsový trend na akciových trzích. Jak jsem již psal častokrát, reflace po šokovém zásahu do ekonomiky není negativní, naopak deflace ano, což lze dokázat na příkladu ztracených dekád vývoje v Japonsku. S rychleji rostoucí cenovou hladinou můžou centrální banky relativně dobře bojovat (pomineme-li hyperinflace), s deflací hůře. Navíc stávající sazby kolem nuly a historicky podprůměrné výnosy dluhopisů mají výrazný prostor k růstu, aniž by způsobily to,  že růst produktu by se dostal pod jejich úroveň (což historicky častokrát znamená předzvěst recesního vývoje). V  předešlém kvartálním reportovacím období zisků v USA jsem zmínil, že analytické odhady jsou pravděpodobně velmi nízko: https://martinekonom.blogspot.com/2021/08/technologicka-bublina-2.html   Za 3. kvartál reportovalo doposud 23% společností v indexu S&P 500, 84% z t ěchto mělo lep

 V souvislosti s posledními nárůsty cen energií se více otevírá téma staglflace. To znamená stagnujícího- zpomalujícího růstu ekonomiky a vyšší inflace. Jak jsem psal před pár měsíci, produkce bude reagovat pomalu na rostoucí ceny: https://martinekonom.blogspot.com/2021/07/muze-ropa-pres-70-usd-za-barel-zvysit.html Navíc s relativně uspěchanými plány přechodu na “zelené ekonomiky” se výrazně omezují potřebné investice do nových těžebních kapacit a zásob a výsledkem jsou náhlé energetické deficity zásob fosilních paliv pozorovatelné celosvětově v posledních měsících. Skutečně, investice poklesly v 2020 o 30% a i tento rok ropní těžaři budou mít kapitálové výdaje v řádu 350 miliard USD v komparaci s po třebnými 540 mld USD ročně pro udr žení tempa s poptávkou (před pandemií se pohybovaly kolem 600 mld USD). Jakkoliv může růst ceny ropy vypadat nebezpěčně, tak inflačně očištěno historicky se stále nejedná o výrazně vysoké ceny, pohlédněme na WTI kontrakt od konce 40. let minul ého stol