Martin ekonom/ quant/ travel

Tento týden Donald J. Trump oznámil zavedení dalších cel, tentokrát pro čínské exporty v řádu 60 miliard USD týkající se 10-ti sektorů (například elektroauta, robotika) jak definovaných v čínské strategii „Made in China 2025“ a plán restrikce investic čínských firem v amerických společnostech. Procedura formální identifikace konkrétních produktů plus případných návrhů bude trvat zhruba 45 dní. Ministerstvo financí pak má 60 dní na přípravu plánu restrikce investic čínských firem. Jak jsem již psal u cel na hliník a ocel http://martinekonom.blogspot.com/2018/03/trumpovy-cla-symbolicke-ale-mozne.html tak i zde se spíše jedná v tuto chvíli o symbolický krok, zřejmě s cílem vytvořit výhodný vyjednávací prostor. Americký obchodní deficit statků s Čínou představuje cca polovinu celkového schodku. Od 2001, kdy bylo Číně umožněno vstoupit do Světové obchodní organizace, tak došlo k redukci zaměstnanosti zejména v těžkém průmyslu v USA a to představuje jistý politický námět (stejně tak v

Mezinárodní energetická agentura (EIA) ve svém posledním   reportu poukázala na možný rostoucí trend ceny ropy. Zatímco v únoru agentura předpovídala velkou rychlost americké břidličné produkce, tak nyní zvýšila odhad poptávky pro 2018 o 90 tisíc barelů za den na 1,5 mil. barelů   za den. Dáno zvláště vyšší spotřebou v Číně a Indii. Poptávka se tak dostává do souladu s nabídkou a rebalancování má pokračovat, to za klesajících zásob OECD a forward křivky termínových kontraktů v backwardation po delší době. Nové naleziště ropy v roce 2017 poklesly na pouhých 4 miliardy barelů, kde nízká explorace je následkem nízkých výdajů, které v této oblasti v podstatě nerostly minulý rok a dle agentury se mají zvýšit letos jen o 6%.   První polovina roku je vždy sezónně slabší a následně pak se má poptávka zvyšovat během letní sezóny. Důležitým faktorem se zdá být situace ve Venezuele, kde v únoru došlo ke ztrátě 60 tis. barelů za den a pakliže bude produkce OPECu zachována v rámci škrtů n

Donald J. Trump pokračuje ve snaze plňení předvolebních slibů a zavedl cla na dovoz oceli 25% a hliníku 10%. Jedná se však spíše o zastrašování nebo posílení politické popularity (v tuto chvíli). Zdůvodnění je pro redukci obchodního deficitu, zabezpečení národní bezpečnosti a revival domácího těžkého průmyslu. Importy oceli a hliníku představují jen kolem 2% celkových amerických dovozů statků. Dvě třetiny oceli je produkováno domácími výrobci a největším externím dodavatelem je Kanada a EU (spojenci), tudíž otázka ohledně národní bezpečnosti je dá se říci bezpředmětná. Industriální výstup jako celek se zvýšil o 150% v USA oproti 1980 v porovnáním s poklesem zaměstnanosti v něm o 34% za stejné období a to hlavně zásluhou automatizace (nemluvě o komparativní výhodě přenechat výrobu mnoha statků jiným ekonomikám na základě teorie komparativních výhod). Je však také pravdou, že došlo k zavření továren těžkého průmyslu v Pensylvánii, Michiganu či Ohiu – klíčové státy pro volby. U obchodní