Budoucí překážky klasického portfolia
V teorii se
často hovoří o kvalitním portfolio mixu 60% akcií a 40% dluhoposů, jež by mělo
zaručit relativně kvalitní výnos při minimalizaci propadů. Samozřejmě, jak to
bývá, praxe je zcela něco jiného, respektiveje mnohem komplexnější. Jednak, vezmeme-li různou
volatilitu akcií a dluhopisů, jež je navíc nestabilní v čase, tak dle risk
parity, kdy stejný cílovaný 60/40 portfolio mix doáhneme při uvedení na stejný
základ volatility, pak bude skutečný „cash“ příděl na jednotlivé komponenty často
spíše 30% akcií a 70% dluhopisů. Princip
normalizace kontraktů dle volatility v případě využití futures kontraktů
jak ji provádíme v praxi jsem zmínil zde. Na podobném principu pak funguje
kalkulace u ostatních aktiv. To je pro případ, máme-li pomocí dluhopisů
„hedgeovat“ negativní pohyby na akciovém trhu.
A s tím souvisí další bod a to je otázka kvality dluhopisů jako
hedge instrumentu v dnešní době a do budoucna.
Úrokový výnos do
splatnosti dluhopisů v USA postupně klesal od 80. let, poté co bývalý předseda Fedu Paul Volker umožnil
svou měnovou politikou například výnosům do splatnosti 10-ti letých amerických
vládních dluhopisů vzrůst počátkem 80. let přes 15% a následně pak 30 let došlo
k jejich postupnému poklesu až do výnosu 1,6% v roce 2016. Inverzně
tak docházelo k růstu jejich ceny a
tak jsme za hodně dlouhou periodu nebyli zvyklí na nic jiného než na posilování
(což udělalo mimochodem dolarové miliardáře zde v USA z krále
dluhopisů Billa Grosse, či několika manažerů komoditních CTA fondů, kteří
trendově rolovali dluhopisové futures kontrakty v long pozicích). Pohlédněme na vývoj výnosu do splatnosti 10-ti
letého amerického vládního dluhopisu od 70. let:
Problém je tedy
v tom, že dluhopisová rally skončila a můžeme očekávat spíše opačný trend,
i když jistě americká centrální banka Fed a další se budou všemocně snažit udržet
cenu stabilní (nezvyšovat výnos do splatnosti, možná i za cenu inverze výnosové
křivky), aby se výrazně nepodlomil retailově citlivý trh nemovitostí/ hypoték,
který představuje značně přepákovanou investici a jež je senzitivní na změny u
dlouhodobějších sazeb (zejména důležité v ekonomikách, kde spotřební výdaje
tvoří podstatnou část produktu). Přesto však, narozdíl od krátkodobých sazeb
jsou ty dlouhodobější determinovány převážně trhem a centrální banky mají
omezenější vliv.
Tak jak inflace
narůstá nad 2%, tak se korelace stává pozitivní a může se jak vidět na grafu
dostat i nad 0,5, což v podstatě eliminuje hodnotu hedging vlastnosti
bondů pří silnějších korekcích/ propadech akcií.
Najít
nekorelovaná nebo mírně negativně korelovaná aktiva do portfolia není
jednoduché. Nicméně, jako vodítko může sloužit tak zvaný princip „krizové alfy“, kdy při silnějších propadech trhů „klasických aktiv“ mají
diverzifikované programy/ aktiva různých trhů tendenci využít divergenci a
momenta a to nejen při poklesu. Často se pak jedná o quant investice
(algoritmické strategie) na trhu mnoha likvidních aktiv a využívajícíh trendy,
kdekoliv se tyto objeví. Které z nich mají tendenci performovat a které ne
jsem z mé praxe s téměř tisíci z nich v reálné praxi zmínil
například zde: http://www.systemtradingunleashed.com
Závěrem se pojďme
podívat na cenový vývoj populárních kontraktů na akciový index mini S&P 500
ES a 10-ti letý americký vládní dluhopis ZN na burze v Chicagu za
posledních zhruba 12 měsíců a jejich poměrový komoditní spread (SOL Trader,
denní data):
Upozornění: Nejedná se o investiční doporučení, článek má jen a pouze vzdělávací
charakter. Obchodování instrumentů ať již burzovních nebo mimoburzovních s
sebou nese potenciální velké riziko, nejen výnos a není vhodné pro
každého. Rozhodnutí obchodovat je odpovědností každého
jednotlivce a jedině on/ ona sám(a) nese za svá rozhodnutí plnou odpovědnost.
Nikdy se nepouštějte do obchodů, jejichž podstatě plně nerozumíte. Minulé
výnosy nejsou garancí výnosů budoucích.
Komentáře
Okomentovat